Školní rok 2023/24

Všechno jako obvykle začalo v kruhu i v naší dnešní sobotní české škole. Naší stážistce Míše a všem, kteří s námi neprožili Noc s Andersenem, jsme podali přehlednou zprávu o našich nevšedních večerních a nočních zážitcích s knihou. Učili jsme se přitom položit správně otázku, formulovat odpověď a pozorně naslouchat.

Schopnost porozumět čtenému českému textu jsme si ověřili při poslechu Andersenovy pohádky Děvčátko se sirkami. Na půdorysu dramatizované četby jsme poznávali výrazové prostředky, které podporují představivost a pomáhají vytvářet atmosféru příběhu. Ve snaze vytvořit smutnému závěru pohádky veselý kontrast jsme se pustili do vlastní tvorby. Předávali jsme si originální a nápadité úryvky vznikajícího vyprávění jako štafetu, což zažehlo nebývalé tvůrčí nadšení. Vznikly tak fantaskní povídky O šílené bitvě jezevců a lišek a O obřím hladovém mravenci, který nakonec snědl sám sebe“. Tento experiment otevřel cestu téměř nezkrotitelnému proudu dětské imaginace. Spontáně se vytvořily debatní kroužky, v nichž se za pomoci her, hádanek a obrázků řešily záhady vyplývající z vytvořených příběhů. Myšlenková mapa souvislostí pokryla celou tabuli do posledního bílého místečka. Vysvětlovala se hlásková stavba slova, použití háčků a čárek, ale také velikost vesmírných těles nebo princip vulkánu. Probíhala všesměrná, usilovná a přitom velmi ohleduplná řízená komunikace. Výhradně v češtině. Řada dalších připravených námětů zůstala v záloze, nebylo by užitečné úspěšnou tvůrčí aktivitu zbourat.  Sešel se nás rekordní počet ve všech věkových vrstvách a máme radost, že se v mnoha motivačně silných momentech rozmluvili i ti ostýchavější.

V pátek 19.4. se děti z České školy v Lisabonu výjimečně sešly na české půdě – u paní Karolíny a pana Martina Pohlových v rezidenci velvyslance České republiky. V podvečerních hodinách zde začínalo velké čtenářské dobrodružství – Noc s Andersenem. Naši hostitelé poskytli dětem a učitelům mimořádně vstřícné zázemí: mnoho prostoru, mnoho volnosti, klidné místo na spaní i chutné občerstvení.

Před setměním si děti dopřály pohyb s měkkým míčem. Spokojené a vydováděné pak zasedly do kruhu k prvnímu čtenářskému zaměstnání. Navázali jsme na iniciativu Klubu českých knihoven, která má mezinárodní přesah. K řadě českých a evropských měst se tak přidal i portugalský Lisabon. Vzpomněli jsme si na Hanse Christiana Andersena. Povídali jsme si o tom, jak vzniká kniha. Prohlédli jsme si nové přírůstky do školní knihovny – dárky od českých knihkupců. Podle návodných indicií jsme hledali mezi mnoha knihami tu správnou. Podle knižní předlohy jsme zdramatizovali pohádkový příběh, abychom vzápětí zhlédli zábavné divadelní představení. Došlo i na stavebnice a společenské hry. Kdo očekával nudu, ten se nedočkal. Po celou dobu velmi živého, pestrého a srdečného setkání bylo příjemné pozorovat upřímný a nepředstíraný zájem dětí o každý střípek originálního čtenářského večera. Vše opanovala atmosféra přirozené zvídavosti, činorodosti, vzájemné podpory a kamarádství. Když jsme si přečetli příběh na dobrou noc a příjemně unaveni čtenářskými zážitky jsme se na přelomu dne odevzdali spánku, už jsme věděli, že ani tato lisabonská Noc s Andersenem určitě nebude poslední.

Česká škola v Lisabonu zve děti z české komunity žijící v Portugalsku k nočnímu setkání s českými knihami a bohatým čtenářským programem pořádanému ve spolupráci s Karolínou Pohlovou a Martinem Pohlem.

Kdy a kde? V pátek 19. dubna na rezidenci velvyslance České republiky v Rua Gonçalo Velho Cabral 17, Lisabon

Čtenářské aktivity budou probíhat od 19. hodiny večerní. Rezidence bude vítat malé čtenáře od 18:30 a rozloučí se s nimi v sobotu mezi devátou a desátou hodinou ranní. Vítány jsou všechny děti starší šesti let.

Prosíme, aby každý čtenář byl z domova vybaven karimatkou, spacákem nebo přikrývkou, polštářkem, oblíbenou spinkací hračkou, knížkou a nějakou dobrotou k společnému nočnímu mlsání.

Účast prosím potvrďte do 12. dubna zprávou na mailovou adresu České školy v Lisabonu: ceska.skola.lisabon@kcsp.pt. Přihlášky budou přijímány až do naplnění kapacity.

Tuto sobotu se skupinka mladších žáků české školy sešla ve skromném počtu a přítomné děti si češtinu procvičily o to intenzivněji. Přečetly a zahrály si bajku Zajíc a želva, zaběhaly si a zahrály člověčí Člověče, nezlob se. Jakpak se to hraje? Kluci v úloze figurek zdolávali trasu vytyčenou řadami židliček v našem auditoriu. Na každé zastávce našli obrázek, a než se dostali k dalšímu házení kostkou, zapsali ho na tabuli. Slovem, větou, na co si kdo troufl. A nechybělo ani samostatné čtení zvolené knížky z naší Knihovny v kufru. Tentokrát došlo na Rychlé šípy, Tajemství karet a další příběhy.

Po úvodní zahřívací deklamační etudě na téma „volný čas“ se tuto sobotu děti České školy v Lisabonu vrátily k tématu bajky Páv a jeřáb. Skupiny starších i mladších žáků se zamýšlely nad tím, zda šaty dělají člověka, a oblečení posloužilo i k dalším aktivitám.

Nejstarší studenti se pustili do místy veselého, místy vážně laděného bádání v oblasti oděvů, oblékání a módy. Občas bez zaváhání, občas s nemalým překvapením objevovali souvislosti mezi oblékáním a geografií, oblékáním a historií, oblékáním a klimatologií, oblékáním a meteorologií, oblékáním a matematikou, oblékáním a biologií, oblékáním a chemií, oblékáním a společenskými vědami, oblékáním a uměním, oblékáním a estetikou… Bavlna, vlna, hedvábí, len! Nic nám nezůstalo utajeno. Nové informace, nová vyjádření, nová česká slova.

Na základě zlidovělého sloganu Osvobozeného divadla jsme hledali a nacházeli pozoruhodné vztahy mezi oděvem a důvěryhodností, oděvem a společenským postavením, oděvem a profesí, oděvem a sebevědomím, oděvem a sebeúctou, oděvem a svobodou, oděvem a nečestným jednáním, oděvem a zradou…

Pak se z nás stali módní designéři. Pokusili jsme se navrhnout a prodat svůj vlastní oděvní projekt. Vyklubaly se z toho šaty pro Kleopatru, jednodílné závodní plavky, rekreační plavky se zabudovaným záchranným kruhem i chytré multifunkční svatební šaty, které mění barvu podle nálady nevěsty.

Mladší žáci diskutovali o vhodnosti různých oděvů k rozdílným příležitostem, nakreslili a popsaly části oblečení a hádali povolání podle pracovních oděvů a vykonávaných činností.

Nakonec jsme si s Janem Werichem všichni zazpívali o tom, že „je to pravda odvěká, šaty dělaj člověka“, ale také, že „dokavaď jsme nahatý, od hlavy až po paty, nikdo neví, kdo je chudý a kdo je bohatý“. (Petr a Anička)

V době dnešního sobotního setkání České školy v Lisabonu probíhala v protější učebně členská schůze našeho krajanského spolku Klub Čechů a Slováků v Portugalsku.

Někteří učitelé se aktivně účastnili této „valné hromady“, zatímco my zbývající jsme využili slunečného počasí a před přesunem do třídy se zahřáli běhacími hrami. Díky hojnému počtu dětí jsme vyzkoušeli novou hru Molekuly, ale došlo také na oblíbenou klasiku Rybičky, rybáři jedou.

Ve třídě jsme se poté rozdělili na 2 týmy, ve kterých jsme trénovali psaní českých slov. Děti si rozebraly obrázky různých zvířat, které měly za úkol uhodnout a následně správně přepsat na tabuli. Celá aktivita probíhala formou štafety, a abychom to dětem ještě trošku ztížili, k tabuli se musely dostat skákáním po jedné noze, snožmo, nebo také žabími skoky. Tentokrát jsme byli spojeni se staršími žáky, kteří v případě potřeby mladším dětem při psaní pomáhali. Dále jsme pokračovali ve čtení bajek, konkrétně jsme si přečetli bajku O vráně, sýru a lišce. Společně jsme si s dětmi vysvětlili potřebná slova a na závěr jsme bajku zdramatizovali.

O přestávce si děti zahrály na chodbě hru, ve které ve dvou týmech podle obrázků hádaly různá slova (např. druhy ovoce, zvířata apod.) Tým, který dokázal obrázek dříve pojmenovat, mohl získat časový náskok.

Na závěr české školy jsme si pro osvěžení zazpívali Grónskou písničku a skončili vesele s písničkami na přání. (Míša)

Sobotní setkání žáků České školy v Lisabonu bylo v mnohém odlišné od zavedených zvyklostí. Mladší a starší spolužáci pracovali společně. A naše počínání se tentokrát neslo ve znamení příběhů ze zvířecí říše. Ale nejen to. Na úvod jsme se tak trochu vlomili do světa rytmu a hudby a přesvědčili se, že osvojování jazyka (dokonce i tak náročného jazyka, jakým je čeština!) může být až nečekaně zábavné. Jen se toho nesmíte bát! Odstartovali jsme řadou hádanek a rytmizovaným popěvkem o dešti.

Pokusili jsme se pak na místě vytvořit ze svých hlasů originální voice band. A aby to nebylo tak snadné, téma naší hlasové performance jsme vybrali vskutku neotřelé, ale příznačně české i portugalské zároveň. Fotbal! Ne, že bychom přímo útočili a stříleli na branku… i když obrazně vnímáno tomu tak vlastně bylo, ovšem míč nahradilo české slovo a obratné nohy fotbalistů naše vyjadřovací schopnosti. Vybírali jsme slova ze zvoleného tematického okruhu a skládali je do bezvadně šlapajících rytmických frází. Zprvu se mohlo zdát, že téma nelze nijak umělecky uchopit, ale nakonec jsme sami sebe usvědčili z omylu. No posuďte sami, jak krásně lze deklamovat: Fotbal – hrajeme – na hřišti! Fotbalisté – mají – kopačky! Míč – letí – do branky! Gól – gól – gól!!! Ukázalo se, že tato průprava na rytmickou deklamaci náročnějšího textu je pro všechny zábavná i užitečná. Příště se vrhneme na další téma a pak už se můžeme pustit do zpracování bajky.

A protože bajky jsou v poslední době hlavním předmětem zájmu mladších dětí, čtenářsky jsme zdolali příběh o tvrdohlavých kozách, jejichž tragické setkání na úzké lávce jsme si také hned vyzkoušeli.

Tím ale nevšední sobotní zážitky zdaleka neskončily. Ke slovu přišel pohybový relax následovaný individuální podporou češtiny a samostatným čtením. Nejstarší skupinka se oddělila a zaměřila svou pozornost na další známou bajku O lišce a čápovi. Ano, mám na mysli ono známé vypravování o nešťastném konci jednoho přátelství. Svou roli v něm hrají sladká kaše, hustá polévka, mělký talíř a hluboký úzký džbán. Jistě jste ji už také někdy četli nebo slyšeli.  Mladší děti ji už dříve úspěšně dramatizovaly. Krátký příběh nás poučil o tom, že nebereme-li na sebe vzájemně ohled a provádíme-li si dokonce naschvály, nejen že zůstaneme o hladu, ale přijdeme i o mnohem důležitější věci. Například o přátele.

Povídání o lišce a čápovi nás možná trochu rozesmutnilo, přesto nám dobře posloužilo jako odrazový můstek pro rozšíření slovní zásoby a procvičování přídavných jmen a jejich pravopisu. A touto „gramatickou desetiminutovkou“ naše sobotní setkání skončilo. A skončilo i krátké odbočení od hlavního tématu, jemuž se na jaře nejstarší děti v české škole věnují a jímž je povídání o počátcích českých dějin. Vzpomínáte? Praotec Čech, soudce Krok, hora Říp, Kazi, Teta, Libuše? Tak k těm se ti pokročilejší vrátí už za týden!

Na dnešním setkání české školy v Carcavelos to komunitní kruh všechno odstartoval. A protože jsme si chtěli vyzkoušet, jak by se nám dařila rytmická deklamace jednoduchého českého textu, zpracovali jsme příběh o dešti hned ve třech rytmicky i intonačně rozdílných vrstvách. Funguje to!

Ani dnes nesmíme vynechat četbu na pokračování. Růžová vzducholoď kapitána Joachima Tajfuna Konglomeráce konečně dosedne na pevnou zem v Lumpárii. A je to potěšující – děti znají odpověď na každou otázku, která s přečteným textem souvisí.

Ukazuje se také, že velmi podnětným, tvárným a inspirativním východiskem pro podporu češtiny je bajka. Jednoduchý, srozumitelný, dobře vypointovaný a přitom poučný příběh, který se dobře čte a rád poslouží jako námět na dramatické ztvárnění. Protože se nám posledně osvědčila liška s čápem, rozhodli jsme se vyzkoušet, co s námi udělá páv a jeřáb. A Ezopův příběh o marnivosti a pýše nezklamal!

Příběh úspěšně prošel naší čtenářskou štafetou, otevřel cestu k poznání rozmanitostí i zvláštností ptačího světa, dočkal se několika dramatizovaných inscenací v podání starších i mladších dětí i učitelů, poučil nás o následcích neuváženého vychloubání a povýšenosti. Překvapením byla rytmická deklamace zveršované bajky, která představila interpretační dovednosti vyučujících. Následující pracovní list nabídl mladším dětem příležitost k zamyšlení nad dobrými i špatnými lidskými vlastnostmi, starší děti vyzval ke stručné písemné rekapitulaci bajky v pěti větách vlastními slovy. Všichni to zkusili a každý se s úkolem s chutí vyrovnal po svém. Výborně!

Mladší žáci České školy v Lisabonu tuto sobotu dostali příležitost představit svým starším spolužákům hlavní hrdiny příběhu, který čteme na pokračování. A zhostili se této příležitosti velmi zodpovědně: Už víme, kdo je Oskar a jeho přátelé z dětského pokoje, známe jejich jména i povahu. Známe i piráta Konglomeráce – kapitána růžové vzducholodě. I poslech další kapitoly byl korunován úspěchem: Každá otázka vyplývající z přečteného textu byla bezchybně zodpovězena. Dokonce došlo na pokus o dramatické ztvárnění nové kapitoly.

Uplatnila se spolupráce starších a mladších, prokázala se ochota zkušenějších podporovat dovednosti těch menších a za všech okolností v rámci vlastních možností všemožně pomáhat. Při čtení, při vysvětlování významů slov, ustálených slovních obratů a frází i při relaxačních pohybových aktivitách.

Čtenářská štafeta, obohacená o společnou sborovou deklamaci, přivedla až k závěrečné pointě známou Ezopovu bajku „O čápovi a lišce“. Odměnou za pečlivou četbu bylo nejen pochopení příběhu a z něj vyplývajícího poučení. Děti měly i možnost si dialogy čápa a lišky vyzkoušet v komorním divadelním ztvárněním i s použitím nezbytných rekvizit – talíře a džbánu. Originální ztvárnění v podání rychle sestavených divadelních dvojic všechny pobavilo! Pohotovost, s jakou děti bez dlouhé přípravy vystihly základní sdělení i morální poselství bajky, dokázala, že jsme v obratném používání češtiny zase o kousek dál.

Na úvod sobotního dopoledne jsme s nejmenšími dětmi dali prostor krátké rozcvičce, kterou nás provázely známé říkanky. Ruce jsme si protáhli s bramborou, co se kutálela ze dvora a nohy jsme procvičili s říkankou Když já se vytáhnu. Nechybĕly ani další oblíbené říkanky.
Pozdĕji jsme velkou část našeho setkání vĕnovali klasické pohádce Boudo, budko, jejíž dĕj je pro předškolní dĕti dobře srozumitelný a vybízí k velkému množství dalších aktivit.

Dĕti si pohádku pozornĕ vyslechly, starší bĕhem čtení bedlivĕ sledovaly zvyšující se počet zvířátek, která se nastĕhovala do domečku, a průbĕžnĕ nás o počtu informovaly. Skupinka poté bez problému seřadila obrázky dĕje příbĕhu a vlastními slovy pohádku převyprávĕla. Náročnĕjší bylo vzpomenout si na jména všech zvířátek, avšak to nám nevadí, protože se na postavičky tĕšíme také na příštím sobotním setkání. (Kamila)

Přestože se masopustní období přiblížilo ke svému konci, v České škole jsme se u nĕj ještĕ na chvíli zastavili. Ti nejmenší by si jistĕ nechtĕli nechat ujít období veselení, karnevalových masek a hodování. Sobotní dopoledne jsme tak vyplnili hrami s nafouknutými balónky, kterými si dĕti nejprve mezi sebou pinkaly a pozdĕji s balónky mezi koleny přeskákaly krátkou trasu. Následovala hra se lžícemi a pingpongovými míčky, ta nĕkteré dĕti nadchla tak, že by s míčkem na lžíci prošly snad celý areál univerzity. Bĕhem našeho setkání si dĕti také zazpívaly písničku Kalamajka mik, mik, mik a jnaučily se jednoduché taneční kroky. Pro klučičí část třídy jsme museli brzy vymĕnit tanec za divočejší aktivitu, a tou byla hra Židličky.

Na závĕr nás čekala sladká odmĕna v podobĕ smažených koblih a tematické čtení pohádek s koblihou v hlavní roli. Dĕti si tak bezpochyby budou pamatovat, proč šel Paleček a jeho kamarádi na šišky nebo jak to bylo s koblihou ve veršované pohádce Dĕdečkův koblížek (Kamila)

Židle stojí v kruhu – můžeme začít! Ale pozor – tentokrát se nás sešlo mnohem víc, než posledně, takže většina z nás ještě nezná Míšu. To musíme napravit. Ke slovu přichází vzájemné představení spojené se zvídavými otázkami: Kdo jsi? Co umíš? Co tě baví nejvíc? Co čteš? Jakou hudbu posloucháš? Kratičké příběhy našich zájmů, dovedností a zábav pomáhají posílit naše vyjadřování i porozumění.

A už navazuje hra s předměty – máme je tu všechny v reálné podobě v tajemném batohu. Pojmenujeme je, zapíšeme jejich názvy na tabuli, vysvětlíme, kde se běžně vyskytují, jaké mají vlastnosti a k čemu jsou dobré. Pozorujeme, mluvíme, píšeme. Ve hře jsou: lžíce, šiška, číslo, křída, citron, vajíčko, hadice, květináč a sklenice. Každý předmět má svůj příběh. A ejhle – ve všech pojmech jsme intuitivně napsali správně měkké i. A už se nám z nich klube pravidlo o měkkých souhláskách ž š č ř c j ď ť ň.

Bylo to náročné? Odpočineme si při pohybové hře a hned potom se pustíme do hledání úkolů popsaných na proužcích papíru, které jsou na opěradlech židlí nalepeny v pořadí určeném textovým pokynem. Kdo chce být úspěšným řešitelem, musí pozorně číst. A taky psát, protože úkoly nám sdělují, co máme zjistit a kam zjištěnou informaci celou větou napsat. Hru by chtěl dokončit každý. Dokud nejsou všechny úkoly splněny, nekončíme. Na pár závěrečných písniček zůstalo jen několik minut. (Petr)

Pohledem rodáka z Pyrenejského poloostrova by mohly vypadat dávné dějiny Čech a Moravy, jak jen to říct, možná poněkud, maličko… ehm, řekněme méně zajímavě. Mohly by. Aby se tak ale nestalo, v sobotu jsme se v naší malé skupině nejstarších a nejpokročilejších studentů České školy v Lisabonu podívat té naší, české a moravské pradávné historii tak trochu na zoubek. A zjistili jsme, že i v české kotlině a moravských úvalech se v minulosti odehrálo leccos pozoruhodného.

Svůj výlet pravěkými dějinami jsme, jak jinak, zahájili návštěvou v tábořišti lovců mamutů. Pak jsme přeskočili mnoho tisíciletí a zastavili se na okamžik mezi neolitickými zemědělci. Prozkoumali jsme i sídliště prvních výrobců mědi, bronzu a železa. Průvodkyni nám na naší cestě dělala pozoruhodná a neobyčejná historická publikace české spisovatelky a výtvarnice Lucie Seifertové, nazvaná příznačně „Dějiny udatného českého národa“. Knížka, skládaná jako několikametrové leporelo, nás v komiksové podobě a tedy vtipně a stručně, s humornou nadsázkou a přitom odborně a fakticky správně seznámila se základními informacemi o dějinách Čech, s nejdůležitějšími událostmi, se změnami přírodních podmínek a klimatu, s vývojem technologií, s formováním státu, s osudy dynastií, s kulturním rozvojem, s událostmi mírovými i válečnými, radostnými i tragickými, tak jak se v dějinách našich zemí střídaly a měnily od poslední doby ledové až do samého konce 20. století.

Díky paní Seifertové jsme se seznámili i s prvními historicky známými obyvateli Čech a Moravy, keltskými Bóji či germánskými Langobardy, pozdravili jsme se s římskými legionáři, až jsme nakonec v samém srdci Čech přivítali naše vzdálené slovanské prapředky. A právě u nich jsme se zastavili blíž. Zjistili jsme totiž, že ověřené a vědecký správné informace o pronikání Slovanů do Čech vypadají docela jinak než romantické „Staré pověsti české“, o kterých jsme už to či ono slyšeli dřív.

Kde je tedy praotec Čech? Kde jeho pozoruhodné dcery? Kde zůstal Přemysl Oráč, kam se ztratil udatný Bivoj, kudy bloudí zamilovaný Ctirad? To byly nové otázky, na které jsme se rozhodli hledat odpověď. Ale tuto sobotu už jsme to nestihli. Nechali jsme si tedy své pátrání na příště, stejně jako další „vážné“ historické bádání. Vždyť jsme s ním teprve na začátku: v leporelu Lucie Seifertové je před námi ještě několik dlouhých metrů plných starých příběhů. (Gabriela)

Počáteční komunitní kruh ovládla přirozená zvědavost vyvolaná přítomností nové stážistky Míši. Vzájemné představování doplněné spoustou zpytavých otázek se ukázalo jako výborné řečové cvičení, kterému byl ponechán volný průběh. Děti zkoušely získat informace o Michaele a podat informace o sobě. A také ukázat a vysvětlit, co vlastně ve škole děláme. Prozradily, že nás právě teď zajímají knížky, že čteme na pokračování, střídáme se ve čtenářské štafetě, snažíme se porozumět textům písniček, zpíváme, objevujeme v knížkách nová slova. Slova a jejich význam se nakonec stala těžištěm našeho sobotního setkání.

Didaktická hra zaměřená na obratné zprostředkování významu slova, aniž by slovo bylo vysloveno, všechny zaujala. Zúčastnily se děti, zúčastnili se i dospělí. Sahali jsme pod neprůhledný šátek v napjatém očekávání, které české podstatné jméno nám připraví napínavou chvilku. Hra se opakovala, dokud jsme připravenou zásobu slov nevyčerpali. Každý z nás si chtěl práci se slovem vyzkoušet vícekrát. Od slova je už jen krůček k větě. Měli jsme velkou radost, když se během hry rozmluvili i ti tradičně málomluvní. A kdyby jen rozmluvili! Sešli jsme se tentokrát v sestavě, která umožňovala podpořit individuálně každého, kdo to právě potřeboval. A tak byla příležitost věnovat se vybrané knížce umocněna trpělivou pomocí zkušeného čtenáře. (Petr)

13. ledna

Patří nám vůbec čas? Jsme jeho pány? Mužeme s ním svobodně nakládat? Co byste dělali, kdybyste dostali porci času jen sami pro sebe? Třeba celou neděli? Na toto dobře načasované téma vznikla okamžitě hezká řádka nápaditých, originálních a vtipných referátů. Napsaných v dobrém čase, v dobré náladě a s chutí! A, samozřejmě, dobrou češtinou. Když už jsme u těch jazyků, je pozoruhodné jaké výrazy používá celý svět pro pojmenování časových jednotek – zejména dnů v týdnu nebo měsíců. Ani tato zajímavá a vlastně i zábavná informace dětem neunikla. A když už jsme u té češtiny – zkuste si někdy, jen tak pro zajímavost, skloňovat české číslovky. I rodilého mluvčího to pěkně potrápí. (Gabriela)

KNIHA – Mladší děti dostali tentokrát v České škole zajímavou nabídku – Noc s Andersenem. Je to projekt podporující už řadu let dětské čtenářství v ČR. Ale připojují se i české školy v Bristolu, Manchesteru, Londýně, Paříži . Také děti z České školy v Lisabonu už se dvakrát zapojily a po krátkém rozjímání v kruhu usoudily, že strávit i letos společně dobrodružnou čtenářskou noc by nemuselo být špatné. A tak se opět rádi k českým školám a knihovnám přidáme. Na takový zážitek je ale potřeba se připravit. A tak se od této chvíle stává čtení pravidelnou součástí našich sobotních setkání. Dopřáli jsme si kousek poslechu četby na pokračování a děti poslouchaly, ani nedutaly… a okamžitě vyžadovaly pokračování. Výborně!

Rozběhla se čtenářská štafeta s písničkovým předělem (…byl to jenom malý kousek, ale nám nic nebrání, aby k němu přidal soused pokračování…) v níž každý osvědčil svoji čtenářskou dovednost. A po krátkém uvolnění s pohybovou aktivitou jsme navázali pátráním po knihách podle často nenápadných vnějších indicií: O čem je asi knížka? Co představuje ilustrace na obálce? Kde se skrývá důležitá obrázková stopa? Ani jedna knížka nakonec nezůstala neodhalena! A naši čtenáři hned začali vybrané knížky číst. Zkusili odhadnout, jaký zážitek nám texty mohou nabídnout. Ukázalo se, že dobře zvolená knížka může být inspirativní a skvěle podporuje příležitost česky číst, česky si povídat a česky psát. Určitě budeme pokračovat! (Petr)

20. ledna

JANUARIUS, FEBRUARIUS… A TI DRUZÍ – S nejstaršími studenty České školy v Lisabonu jsme se vypravili proti toku času opravdu hodně, hodně daleko. Hledali jsme totiž počátky našeho dnešního kalendáře – a zjistili jsme, že tu s námi, Evropany, žije a slouží nám už dobré tři tisícovky let. Zdědili jsme ho po starých Římanech a ti jej zřejmě zdědili po svých etruských nebo řeckých předcích… kdo ví?

Leccos zajímavého jsme při daleké pouti za počátky našeho kalendáře objevili. Že starý římský kalendář měl jen deset měsíců. Že zimní období bylo pro Římany tak nezajímavé, že mu ani ve svém kalendáři nedali žádné jméno. Že jednou za dva roky přidávali Římané do kalendáře celý přestupný měsíc, který vkládali doprostřed jiného měsíce. Že „obyčejný rok“ podle římského kalendáře byl dlouhý jen 355 dní. Že některé měsíce dostaly své pojmenování podle významných politiků – třeba Augustus, tedy český srpen, připomínal vládu prvního císaře Octaviana Augusta – zatímco jiné se musely spokojit jen s pořadovým číslem (což je docela smutné, ne?).

Ve druhé části sobotního vyučování jsme se podívali na středověké datování, které se tomu dnešnímu příliš nepodobá, a toto datování jsme si i prakticky vyzkoušeli. A nakonec jsme si připomněli, že všechny kalendáře, které kdy lidé používali, měly jedno společné. Ve všech se střídaly všední a sváteční dny: dny obyčejné a dny významné, dny práce a dny odpočinku, dny starostí a dny oslav. Některé opravdu staré svátky slavíme v Evropě dodnes, jiné jsou úplně nové a do našeho kalendáře se dostaly nedávno. Některé svátky slavíme všichni v Evropě společně, jiné jsou právě a pouze naše, české. Nebo portugalské.

A protože nás toto téma zaujalo, domluvili jsme se, že se na svátky a jejich místo nejen v kalendáři, ale především v našem životě, podíváme ještě jednou, až uplyne týden a my se opět setkáme v české škole. Staří Římané by řekli, že se tak stane „VI Calendas Januarii 2777 ab Urbe condita“ (Gabriela)

20. ledna

KALENDÁŘ – Kalendáře! Pozoruhodné časové záznamy, které se už dlouho napříč staletími snaží různými způsoby postihnout rytmus běžících let. A mohou také docela dobře posloužit jako inspirace pro rozšíření slovní zásoby, která souvisí přímo s časem nebo s příběhy, v nichž hraje čas důležitou roli – se zajímavými dějovýni nebo myšlenkovými  zápletkami souvisejícími s historií i se současností, s otázkami, které nám při pohledu do kalendáře vytanou na mysli:

Nástěnné kalendáře z různých let se minulou sobotu staly pro všechny účastníky setkání nad kalendářem badatelským prostorem. Zaujalo nás jejich grafické i umělecké zpracování, hledali jsme rozdíly v časových údajích,  data našich narozenin, data svátků i památných a významných dnů. Upoutal nás kalendář se starými mapami, objevovali jsme napříč kalendářním rokem spoustu důvodů k údivu, ke zvědavým otázkám i k diskuzi. Každý kalendář přinesl mnoho nových informací a hlavně mnoho příležitostí k obohacení slovní zásoby a zdokonalování mluvené i psané češtiny. (Gabriela)

ČTEME! – Česká knížka se stala naším věrným společníkem. Alespoň v sobotu v české škole to platí určitě! Ukázalo se, že k plánované Noci s Andersenem máme nakročeno velmi nadějně, zájem o četbu se prosadil hned po vstupu do učebny. Každý sáhl po své knize, aby si, než začneme pracovat společně, přečetl aspoň kousek.  A hned poté, co jsme prohodili pár zajímavých slov o Hansi Christianu Andersenovi a také o našich oblíbených plyšácích na spaní, následovala četba na pokračování.  Moc dobře jsme si pamatovali, co se událo v minulé kapitole, mohli jsme tedy plynule navázat. Hlavní hrdina knihy Cesta do Lumpárie Oskar zase pomýšlel na zlobení a, jak se zdá, už brzy vyrazí  se svými oživlými plyšovými hračkami na nečekaný výlet růžovou vzducholodí . Necháme se překvapit. Aby mohl každý z nás samostatně číst, musí se o čtení často pokoušet. Příležitost se nabízí například při čtenářské štafetě. Běžela jako dobře namazaný stroj. I se zpěvem a rytmickým doprovodem. A po příjemném pohybovém relaxu následovala Andersenova pohádka Císařovy nové šaty. Vyžadovala plné soustředění. Děti sledovaly její animovanou verzi a zároveň ověřovaly správnost informací v připraveném pracovním listu. Zkoušely sledovat a komentovat vývoj děje, rozpoznat motivy a povahy jednajících postav, pochopit zápletku i poučení vyplývající z příběhu. Dařilo se. Zase jsme ve čtenářských dovednostech o kousek dál. (Petr)

Proč se dny v týdnu jmenují právě takhle? Odkud se vzaly názvy kalendářních měsíců? Proč se ke stejným datům následujícího roku váží jiné dny? Jak se do kalendářních dnů vměstnají všechna jména? Kdo a kdy vlastně takové členění kalendářního roku vymyslel? Používají se na celém světě stejné kalendáře? Proč se názvy kalendářních měsíců v mnoha zemích podobají, ale Češi jim říkají jinak? Proč je měsíců právě dvanáct? Odkud se vzaly mezinárodní svátky? Proč jsou některé dny v roce významné? Kde je v kalendáři den mých narozenin? Proč se v Portugalsku slaví jiné svátky než v České republice? Proč slaví Češi i Portugalci Den matek, ale Den otců v českém kalendáři chybí? Co všechno se dá z kalendáře zjistit? Kdy vznikl první kalendář?

27. ledna

Ve skupině mladších dětí ke slovu přišly rozečtené knížky, barevné papíry, pastelky i nůžky, provázky a lepicí páska. Vznikaly tradiční čepice, lodě a letadla, papírovými novinkami pro nás byly pokrývka hlavy inspirovaná Minekraftem a papírový čert. Nezahálela ani kytara, když se z pracovního ruchu spontánně vynořila Nohavicova grónská písnička. Ukázalo se, že mezi sebou máme malého nadějného kytaristu a nechybí nám chuť podpořit hudbu rytmickým doprovodem a zpívat. Mezi aktivity, které zaměstnávají  převážně hlavu, jsme zařadili pár pohybových her s šátky, aby se i tělo protáhlo, a pak se opět každý podle svých možností vrátil k češtině. Uplatnilo se i psaní – na tabuli se objevilo pár vybraných slov z knížek – těch slov, kterým jsme neporozuměli. Pokročilejším jsme připomněli tvrdé a měkké souhlásky. Na každém kroku se naplňoval cíl pro tento den – číst, psát, zpívat a mluvit česky! (Petr)

Jelikož se už kvapem blíží Vánoce, naladili jsme se svátečně i v České škole.

Při sobotním setkání děti předvedly, co všechno vědí o vánočních oslavách jak v Portugalsku, tak v Česku, a dokonce i v jiných zemích. Atmosféru dotvářely koledy, které jsme s mladšími školáky poslouchali při speciální vánoční dílničce. Vyráběly se všelijaké originální hudební nástroje, které jsme vzápětí měli šanci ozkoušet právě při zpěvu koled.

Ne náhodou jsme se pustili zrovna do této kreativní činnosti. Příští sobotu nás totiž místo tradiční výuky v Carcavelos čeká mikulášská besídka, kterou organizují ambasády České a Slovenské republiky. Program bude opravdu nabitý: tvořivá stanoviště pro děti, interaktivní divadelní vystoupení, společný zpěv doprovázený právě vlastnoručně vyrobenými instrumenty a nakonec přijde i Mikuláš se svými společníky. Přislíbená účast je vysoká a my se nemůžeme tohoto velkého československého setkání dočkat!

Za tým České školy v Lisabonu
stážistka Terka

Tak jsme se vydali na cesty.

My, nejstarší studenti České školy v Lisabonu. A jako správní cestovatelé jsme se nejprve pořádně a zodpovědně připravovali. A když pořádně, tak pořádně! Tak pořádně, že na cestu samotnou se poslední listopadovou sobotu tak nějak nedostalo… Inu, znáte to.

Začali jsme totiž vlastně „odzadu“. Co dělat, když na naší cestě něco nevyjde? Co si počít, když zabloudíme, když se ztratíme, když ztroskotáme? Probírali jsme, jak se orientovat v terénu, jak číst z hvězd, z pohybu Slunce, z letu ptáků, jak odhadnout nadmořskou výšku a jak zemskou šířku, jak o sobě dát vědět a jak si přivolat pomoc, zkrátka povolali jsme do služby všechny své zeměpisné i přírodopisné znalosti, abychom nebezpečnou situaci zvládli. Připomněli jsme si také osud některých slavných cestovatelů, kteří se dostali „do úzkých“ (že, Robinsone), a inspirovali jsme se jejich zkušenostmi. V zoufalém boji o život jsme se uchýlili i k té nejstarší trosečnické metodě: vzkazu v lahvi. Je to možná zastaralé, ale nic lepšího nás nenapadlo. Zkusili jsme si pár vzkazů i napsat, ukázalo se ale, že představa ztroskotání na opuštěném ostrově nás vlastně až tak neděsí:

„Čau! Mám se dobře! Nevím vůbec, kde jsem, ani nevím, jestli jsem na Zemi, protože tu prší čokoláda a medvědi se mnou mluví. Možná jsem jenom praštěná, ale vím, že se mám super! Píšu tuhle zprávu, abyste sem poslali jahody, protože tu nejsou a chci je jíst s čokoládou! Děkuju a mějte se dobře!“

Nezbytným základem úspěšné cesty je kvalitní mapa. Další část sobotního dopoledne jsme proto věnovali povídání o starých mapách. Zjistili jsme, že ty opravdu staré, třeba středověké mapy, se těm dnešním nepodobají ani vzdáleně a že naučit se v nich číst je nadmíru obtížné. Ale protože i to jsme nakonec šťastně zvládli, jsme na tu opravdou cestu, na niž se vydáme příští týden, skvěle a dokonale připraveni.

Takže za týden Na shledanou!

Za tým České školy v Lisabonu
Gabriela

Naše sobotní setkání se neslo v duchu cestování.

To se prolínalo ve všech aktivitách připravených pro děti. Začali jsme společným komunitním kruhem a pobavili jsme se o našich cestovatelských zážitcích. Zazpívali jsme si i písničku pod vedením učitele Petra. Ten si pro mladší děti nachystal vyprávění, které měly za úkol nejprve si poslechnout. Poté odpovídaly na záludné otázky týkající se příběhu. 😊

Stážistky Anička a Terka si pro děti připravily konverzační hru. Každé dítě dostalo vlastní roli, identitu občana nějakého státu. Ostatní děti hádaly, o jaký stát se jedná, a přiřadily mluvčího do seznamu států na papíru. Hra sklidila neobvyklý úspěch a děti bavila. Po krátké pauze jsme se přesunuli ven a zahráli si na tichou poštu propojováním dopravních uzlů. Zprávu v původním znění se nám bohužel doručit nepodařilo…

Na závěr jsme si zazpívali vánoční písničku, kterou složil učitel Petr.

Za tým České školy v Lisabonu
stážistka Anička

Letošní podzimní setkání nejstarších studentů české školy v Lisabonu se věnovala živlům a pohybu – a ani to poslední, které proběhlo 18. listopadu, nebylo výjimkou.

Po putování do minulosti Země, po dobrodružných výpravách na hladině světových moří a oceánů k neznámým kontinentům a po odvážném výletu jednotlivými vrstvami atmosféry až k hrozivému vzduchoprádnu nekonečného vesmíru, zaměřili jsme se tentokrát na nejmladší a zároveň nejrychleji se rozvíjející dovednost člověka při přesunu z místa na místo: na létání. Dozvěděli jsme se něco o dávných snílcích, kteří toužili napodobit let ptáků, vyprávěli jsme si o tragickém osudu řeckého stavitele Daidala, jemuž dala křídla svobodu a zároveň mu vzala syna, vzpomněli jsme (příznačně pouze „letmo“) na projekty vznášedel od renesančního génia Leonarda da Vinciho, až jsme nakonec společně s bratry Montgolfierovými před zraky krále Ludvíka XVI. v zahradách paláce Versailles naplnili první horkovzdušný balón a vyprovodili ho k oblakům. A i když na to onen gigantický, bohatě zdobený „Pokořitel nebes“, jak svůj výtvor Montgolfierové pojmenovali, ani trochu nevypadal, my už dnes víme, že jeho úspěšný let byl opravdu prvním krůčkem na cestě člověka vzhůru, na cestě ke hvězdám.

Připomněli jsme si pak i další závažné milníky v dějinách lidského pohybu vzduchem: vznik opravdových létajících strojů, pokusy s řiditelnými vzducholoděmi, zapojení letadel do válečných konfliktů, rozvoj civilní letecké dopravy, vynesení člověka na oběžnou dráhu Země, přistání Apolla 11 na Měsíci i vesmírnou pouť Voyageru. Zamysleli jsme se ale také nad tím, jak velkými oběťmi byly všechny tyto úspěchy vyváženy a kolik nadějných leteckých projektů už ztroskotalo… a to doslova.

Při rychlém setkání s dějinami vzduchoplavby si studenti české školy zároveň oživili či osvojili některé odborné termíny, které v běžné češtině tolik nepřijdou ke slovu. Krátkými výstupy v pozici dobových reportérů pak každý z nich zprostředkoval svým spolužákům záblesk atmosféry „starých časů“, kdy létání bylo na začátku své úžasné cesty či došlo k některému ze svých dosavadních vrcholů:

„Ano, ano, vítejte, vážení diváci, při vzletu vzducholodi Zeppelin! Máme tady historickou událost, která se jistojistě zapíše do dějin! A už tu máme i letce, který bude vzducholoď řídit! Podívejte, jak roztomile mává! Už vstupuje do kabiny… A už se vzducholoď vznesla! Hurá, třikrát hurá!… To to letí! Doslova. A nyní už jen můžeme čekat, jak bude vzduchoplavba pokračovat.“

Manzell u Bodamského jezera, 1900, první úspěšný let řiditelné vzducholodi hraběte Zeppelina

„Pusťte televize a rádia! Za chvíli poletí Saturn V! Poslouchejte, jak jsou všichni nadšeni! POZOR! Začíná to! Nastartovaly motory, nevím, jestli mě slyšíte, ale je to úžasné! Už to hoří! Pomalu se to začíná vznášet, jede to pomalu, ale jede a jede! Zrychluje se to! A už to pomalu přestáváme vidět! Můžeme říct, že vzlet byl úspěšný!“

Mys Canaveral, 11. října 1968, první přímý televizní přenos startu rakety Saturn V v rámci programu Apollo

„Vážení posluchači, právě stojíme před velikou událostí, která se bezpochyby zapíše do historie! Raketa Saturn V konečně zažehla své motory a prudký oheň se odráží od země, ó, jaký hluk! Dámy a pánové, rampa se začíná oddělovat a my můžeme sledovat to netrpělivé chvění rakety! Za malý okamžik uvidíme veliké plavidlo s určitě natěšenou posádkou vznést se do nekonečných výšin! Dámy a pánové, je to tady za 3, 2, 1… START! Saturn V se momentálně odlepil od země a míří ke hvězdám!“

Mys Canaveral, 21. prosince 1968, první pilotovaný let mimo oběžnou dráhu Země (na oběžné dráze kolem Měsíce)

Za tým České školy v Lisabonu,
Gabriela

Podzimní počasí zaválo i na sobotní setkání České školy.

Prožili jsme s dětmi hravý program poháněný od začátku do konce silou větru. Ukázali jsme si, jak tento přírodní živel funguje, na vlastní kůži – už při výrobě větrníků, které jsme roztáčeli dechem. Ten jsme potřebovali i při hře foukacího fotbálku a v neposlední řadě jsme posílili plíce i u nafukování balónků.

Je známá věc, že v České škole vždy spojujeme příjemné s užitečným a zábavu s češtinou. Při sobotním dovádění si naši žáci opět měli příležitost procvičit své vyjadřovací schopnosti, ať už během společné diskuze o větru a jeho úloze na naší planetě, tak při poslechu instrukcí u samotného tvoření. Navíc se účastnili výzkumu jedné ze stážistek, který se dotýká tématu bilingvismu u dětí. Coby respondenti děti poslouchaly nahrávky různých mluvčích češtiny a jejich jazykové dovednosti prověřil pracovní list.

Za tým České školy v Lisabonu
stážistka Terka

V sobotu 4. 11. jsme se s dĕtmi a jejich rodiči opĕt setkali v České škole.

Na úvod jsme si zopakovali barvy a trochu se protáhli. Dĕti si tentokrát přinesly do školy nejrůznĕjší potraviny z dĕtské kuchyňky, a tak jsme si v přízemí univerzity otevřeli malou kavárnu s velmi pozornou obsluhou. Malí kavárníci dychtivĕ připravovali vše, co si jejich zákazníci objednali. V rychlosti nachystali zapečenou brokolici se sýrem, cheesecake nebo kafíčko s dortem. Práci si mezi sebou spravedlivĕ rozdĕlili, takže zatímco jeden připravoval objednávku, jiný přebíral platbu, další ji ukládal do pokladny a mezitím se nejmladší ze skupinky svĕdomitĕ zamýšlel nad nabídkou na další den. Když byli všichni zákazníci obslouženi, přesunuli jsme se do našeho čtecího domečku, kde si u poslechu pohádky O pejskovi a kočičce dĕti odpočinuly.

Za tým České školy v Lisabonu,
Kamila

V sobotu 11. listopadu jsme se mladšími školáky na začátku výuky vrátili k tématu voda.

Doplňovali jsme pracovní listy zaměřené na cyklus vody, dopisovali jsme popisky k obrázkům a luštili křížovku. Poté jsme si představili nové téma, o kterém jsme si spolu popovídali. Konkrétně se jednalo o téma vzduch. Co se pohybuje ve vzduchu? Co je to vzduch a k čemu je nám dobrý? Paní učitelka Kamila dětem připravila čtení z knihy Holub Kolumb od Emmy Pecháčkové. V textu se skrývala těžká slova jako například našprtat se, elitní nebo operní diva, která jsme si před čtením textu vysvětlili. Děti měly za úkol poslouchat příběh a poté jsme se bavili o tom, o čem text byl a jak by mohl pokračovat. Závěr výuky jsme věnovali kreativním úkolům.

Za tým České školy v Lisabonu
stážistka Anička

V sobotu 4. 11. jsme se s mladšími žáky věnovali tématu z předešlého týdne, a to konkrétně tajemství vody.

Naše výuka začala v komunitním kruhu, kde jsme si popovídali a proběhlém Sokolském běhu a zároveň si připomenuli, co jsme dělali týden před tím. Vzpomněli jsem si na to, jak jsme vyráběli lodičky a parníky z papíru nebo ochutnávali různé roztoky a hádali, ve které lahvičce se skrývá čistá pitná voda.

Na to vše jsme navázali s tématem oceánu. Nachystali jsme předměty, které se nachází v moři nebo na pobřeží a hráli hru, při které děti měly za úkol uhádnout, o jaké předměty se jedná. Také jsme společně tvořili myšlenkovou mapu. Co si spojujete se slovem oceán? Co můžeme v oceánu najít a co tam žije? Jednotlivé podněty nám byly podkladem pro koláž, kam každý přispěl svým originálním výtvorem. Ať už se jednalo o kresbu nebo o papírovou loď. Pustili jsme si písničku Velká velrybářská výprava od skupiny Pacifik a pobavili se o jejím textu.

Na závěr výuky jsme se připojili ke starším dětem. Ty nám ukázaly svou práci a představily jednotlivé objevné cesty a mořeplavce, kteří je absolvovali. Vyrobily také lodičky z korkových zátek, špejle a papíru. Ve velkém lavoru jsme vyzkoušeli, jestli opravdu plavou. 😊

Za tým České školy v Lisabonu
stážistka Anička

Velkým společným tématem zatím posledního sobotního setkání žáků a učitelů České školy v Lisabonu byla voda.

Ze vší té vody, co jen jí na světě je, si skupinka nejstarších studentů vybrala vodu slanou: zaměřila tedy svoji pozornost na světové oceány a moře.

Nejprve přišly ke slovu, jako obvykle, pradávné báje a legendy, tentokrát pochopitelně o vodě. Věděli jste například, že podle starých židovských příběhů, byla voda na samém počátku stvoření a že svět tedy nevznikl „z ničeho“, nýbrž „z vody“? Alespoň tak to pro nás před lety převyprávěl vynikající český spisovatel Eduard Petiška. Jeho literární jazyk je bohatý a krásný, ale také náročný, takže hned úvodní část sobotního vyučování přinesla dětem množství těžkých úkolů, když si musely osvojit pro ně dosud neznámá, méně užívaná slova a slovní obraty a porozumět složité struktuře příběhu.

Ve druhé části vyučování jsme se společně vypravili prozkoumat světový oceán. Prostřednictvím hádanek jsme si připomněli množství základních faktů: který oceán je největší a který nejhlubší, proč je voda v moři slaná či jaký je rozdíl mezi okrajovým a vnitřním mořem. Porovnali jsme česká a portugalská označení světových moří, oceánů, průlivů a kontinentů a nakonec jsme přidali pár vyslovených kuriozit, třeba ve kterém velkém zálivu jsou k vidění ostrorepi.

No schválně, ve kterém?

(Jasně že v Bengálském! To přece ví každý!)

Za tým České školy v Lisabonu
Gabriela

Z vesmírné mise, která proběhla v České škole minulou sobotu, jsme se s mladšími školáky v pořádku vrátili na planetu Zemi. I na ní je ale stále co objevovat! A protože se jí také přezdívá „modrá planeta“, naším dalším tématem se stala voda.

Na začátku hodiny se rozproudila diskuze o různých podobách vody a její důležitosti pro život člověka. Děti se ptaly na důležité otázky a společně na ně hledaly odpovědi, přitom jsme si připravovali jazykovou výbavu na další práci s tímto specifickým tématem. Následovalo kreslení na velký papír, který děti zaplnily právě různými asociacemi se světem vody. Hlavní výzkumnou aktivitu představovala práce v improvizované laboratoři, v níž jsme se proměnili na vědecké pracovníky a měli za úkol prozkoumat různé vzorky vody všemi smysly, především jsme ale používali chuť. Experiment se neobešel bez silných zážitků a k tomu jsme se sami přesvědčili o tom, jak funguje voda jako rozpouštědlo. Také jsme se dozvěděli, proč je tato její vlastnost důležitá pro všechny živé organizmy.

Na konci setkání jsme si ještě stihli zazpívat s kytarou pár písniček o vodě. Máme na toto téma ale ještě v záloze mnoho zábavných aktivit, takže se nám pravděpodobně „přelije“ i do další soboty.

Za tým České školy v Lisabonu
stážistka Terka

V sobotu 14. října navazujeme na program z minulého týdne a opět se přesouváme do dalekého vesmíru. Tentokrát objevovat jednotlivé planety Sluneční soustavy. Na začátku dne se přivítáme v komunitním kruhu a pak rovnou řešíme úkoly spojené s vesmírným videem. Později zamíříme ven, kde nás čeká navigační hra. Instrukce zamotají hlavu nejednomu školákovi. Každé dítě podle přidělené nápovědy hledá pracovní list planety, které se bude věnovat. Součástí listu je i příprava hádanky. Dítě si přečte více o své planetě a představí se ostatním, aniž by prozradilo její jméno. Hádej, kdo jsem? Na závěr dne se věnujeme čtení knih, které si děti vyberou.

Za tým České školy v Lisabonu
stážistka Anička

Nesmírně vesmírné téma nás v České škole pohltilo jako černá díra, a tak jsme v objevování nekonečna pokračovali i další sobotu. Starší studenti, kteří před týdnem absolvovali náročný kosmonautský trénink v podobě diskuzí o daném tématu, se nyní mohli vypravit na nefalšovanou vesmírnou misi. Jejich hlavní výbavou byla kreativita a samozřejmě komunikační dovednosti v češtině, které se u nich při každém setkání rozvíjejí rychlostí několika světelných let!

Na začátku si posádka zopakovala informace o Sluneční soustavě. K tomu pomohl pracovní list a práce s planetárním modelem, který minule děti vytvořily. Potom jsme coby mimozemšťané přistáli na neznámé planetě – místní obyvatelé jí prý říkají Země. Po poradě s kapitánem naší vesmírné lodi byl cíl mise jasný: nasbírat vzorky, které analyzujeme v naší laboratoři, abychom se dozvěděli co nejvíce o zdejší populaci. Průzkumníci se rozutekli do všech směrů a přinášeli opravdu zajímavé nálezy – vodu, vzduch, nůžky, kšiltovku, rostliny či podivnou věc zvanou toaletní papír. Nejdříve nebylo jasné, k čemu předměty slouží, po zapojení našich (mozkových) databází ale každý průzkumník přednesl kolegům referát o svém nálezu a my se opět dozvěděli mnoho nového.

Na konci vesmírného putování nám zbyla i chvilka na zamyšlení nad tím, jak by asi vypadala naše ideální planeta. Pod rukama studentů se psaly různé zajímavé popisy a příběhy, až nám bylo líto, že jsou to opravdu jen smyšlené světy. Tak schválně, kam se vydáme příště?!

Za tým České školy v Lisabonu
stážistka Terka

Nejstarší studenti České školy v Lisabonu zažili v sobotu 7. října Velký třesk!

Alespoň v obrazném náznaku a především prostřednictvím vlastní bohaté fantazie jsme se ocitli na počátku všeho – byli jsme u toho, když vznikl vesmír. Prošli jsme etapou třeskuté etapy vývoje vesmírných těles, mlhovin, galaxií a planetárních soustav. Nejvíc nás zajímala ta naše – Sluneční. Vědeckou teorii o vzniku Sluneční soustavy a zrodu planety Země jsme srovnávali se zajímavými verzemi našich dávných předků, kteří své představy vtiskli do starých bájí, mýtů a legend.

Děti se postupně zabývaly strukturou Sluneční soustavy, původem a složením planet i pohybem přirozených i člověkem vytvořených vesmírných poutníků – asteroidů, meteorů, komet, ale také vesmírných stanic, satelitů a průzkumných sond typu Voyager 1 a Voyager 2. Pátrali jsme po původu názvů planet Sluneční soustavy a spojovali je se známými mytologickými příběhy. Vytvářeli jsme hypotézy, pouštěli se do diskuzí, debat a polemik, a to samozřejmě česky – za intenzivního rozšiřování slovní zásoby a osvojování nových pojmů, odborných termínů a slovních obratů. V úspěšné kooperaci všech dětí vznikl velký dvojrozměrný model Sluneční soustavy s přesným vyobrazením velikostních poměrů, vzdáleností i vzhledu planet.

Velké téma nás zaujalo. Otevřelo příležitost k položení mnoha zajímavých otázek, z nichž mnohé na odpověď teprve čekají, takže náš vesmírný projekt bude určitě pokračovat.

Za tým České školy v Lisabonu
Gabriela

První říjnovou sobotu jsme se školkovými dětmi využili prostředí klidného parku nedaleko Nova School of Business, kde si děti během rozcvičky potrénovaly nejrůznější zvířecí pohyby jako skákání, plazení, šplhání nebo prolézání. Později se na dětském hřišti svezly na krokodýlovi, zaplavaly si s delfíny, kličkovaly mezi chapadly chobotnice nebo si vyšplhaly na palmu. Nechybělo ani stavění příbytků pro zvířátka, která si děti přinesly za úkol do školy. Na hřišti se děti opravdu vyřádily a nejradši by v hraní pokračovaly až do pozdního odpoledne. Domluvili jsme se proto, že se budeme tématu zvířátek věnovat i během příštího setkání.

Za tým České školy v Lisabonu
Kamila Kyjanková

V sobotu 7. října jsme se s dětmi vypravili až do dalekého vesmíru, až tam, kde parkují komety, jak se zpívá v písničce Letím hledat světy od Kašpárka v rohlíku. S mladšími školáky jsme si připoměli názvy planet naší Sluneční soustavy. Poté si každý vymyslel svoji vlastní planetu, jako třeba Brambozemi nebo skupinu planet, kde najdeme zmrzlinu, dort, bazén, pejska nebo jahody s možností přepravovat se z jedné planety na druhou. Překvapilo nás, že v Brambozemi je zakázáno jíst brambory. Po krátké přestávce jsme venku hráli hru Hádej, na co myslím. Na závěr jsme se začetli do knížek podle vlastního výběru. 😊 Přestože jsme byli nuceni na chvíli opustit kosmickou loď, příští týden se do ní zase vrátíme!

Za tým České školy v Lisabonu
stážistka Anička