Na úvod sobotního dopoledne jsme s nejmenšími dětmi dali prostor krátké rozcvičce, kterou nás provázely známé říkanky. Ruce jsme si protáhli s bramborou, co se kutálela ze dvora a nohy jsme procvičili s říkankou Když já se vytáhnu. Nechybĕly ani další oblíbené říkanky.
Pozdĕji jsme velkou část našeho setkání vĕnovali klasické pohádce Boudo, budko, jejíž dĕj je pro předškolní dĕti dobře srozumitelný a vybízí k velkému množství dalších aktivit.
Dĕti si pohádku pozornĕ vyslechly, starší bĕhem čtení bedlivĕ sledovaly zvyšující se počet zvířátek, která se nastĕhovala do domečku, a průbĕžnĕ nás o počtu informovaly. Skupinka poté bez problému seřadila obrázky dĕje příbĕhu a vlastními slovy pohádku převyprávĕla. Náročnĕjší bylo vzpomenout si na jména všech zvířátek, avšak to nám nevadí, protože se na postavičky tĕšíme také na příštím sobotním setkání. (Kamila)