13. ledna
ČAS – Starší děti v čase sobotního vyučování ovládl čas! Nebo ony ovládly jeho? V každém případě se o to pokusily. Zabrousily na časové ose před náš letopočet i za něj, seznámili se s měřením času v jiných kulturách a na jiných místech. To byste nevěřili, jak je čas relativní! Jinak ho vnímá malé dítě, jinak dospělý člověk. Je zajímavé se nad tím zamyslet. A což teprve čas a událost! Pořád se něco děje, ale některé časové mezníky v dějinách jsou zvláště významné. A to platí v Portugalsku, v České republice a na celém světě.
Patří nám vůbec čas? Jsme jeho pány? Mužeme s ním svobodně nakládat? Co byste dělali, kdybyste dostali porci času jen sami pro sebe? Třeba celou neděli? Na toto dobře načasované téma vznikla okamžitě hezká řádka nápaditých, originálních a vtipných referátů. Napsaných v dobrém čase, v dobré náladě a s chutí! A, samozřejmě, dobrou češtinou. Když už jsme u těch jazyků, je pozoruhodné jaké výrazy používá celý svět pro pojmenování časových jednotek – zejména dnů v týdnu nebo měsíců. Ani tato zajímavá a vlastně i zábavná informace dětem neunikla. A když už jsme u té češtiny – zkuste si někdy, jen tak pro zajímavost, skloňovat české číslovky. I rodilého mluvčího to pěkně potrápí. (Gabriela)
KNIHA – Mladší děti dostali tentokrát v České škole zajímavou nabídku – Noc s Andersenem. Je to projekt podporující už řadu let dětské čtenářství v ČR. Ale připojují se i české školy v Bristolu, Manchesteru, Londýně, Paříži . Také děti z České školy v Lisabonu už se dvakrát zapojily a po krátkém rozjímání v kruhu usoudily, že strávit i letos společně dobrodružnou čtenářskou noc by nemuselo být špatné. A tak se opět rádi k českým školám a knihovnám přidáme. Na takový zážitek je ale potřeba se připravit. A tak se od této chvíle stává čtení pravidelnou součástí našich sobotních setkání. Dopřáli jsme si kousek poslechu četby na pokračování a děti poslouchaly, ani nedutaly… a okamžitě vyžadovaly pokračování. Výborně!
Rozběhla se čtenářská štafeta s písničkovým předělem (…byl to jenom malý kousek, ale nám nic nebrání, aby k němu přidal soused pokračování…) v níž každý osvědčil svoji čtenářskou dovednost. A po krátkém uvolnění s pohybovou aktivitou jsme navázali pátráním po knihách podle často nenápadných vnějších indicií: O čem je asi knížka? Co představuje ilustrace na obálce? Kde se skrývá důležitá obrázková stopa? Ani jedna knížka nakonec nezůstala neodhalena! A naši čtenáři hned začali vybrané knížky číst. Zkusili odhadnout, jaký zážitek nám texty mohou nabídnout. Ukázalo se, že dobře zvolená knížka může být inspirativní a skvěle podporuje příležitost česky číst, česky si povídat a česky psát. Určitě budeme pokračovat! (Petr)
20. ledna
JANUARIUS, FEBRUARIUS… A TI DRUZÍ – S nejstaršími studenty České školy v Lisabonu jsme se vypravili proti toku času opravdu hodně, hodně daleko. Hledali jsme totiž počátky našeho dnešního kalendáře – a zjistili jsme, že tu s námi, Evropany, žije a slouží nám už dobré tři tisícovky let. Zdědili jsme ho po starých Římanech a ti jej zřejmě zdědili po svých etruských nebo řeckých předcích… kdo ví?
Leccos zajímavého jsme při daleké pouti za počátky našeho kalendáře objevili. Že starý římský kalendář měl jen deset měsíců. Že zimní období bylo pro Římany tak nezajímavé, že mu ani ve svém kalendáři nedali žádné jméno. Že jednou za dva roky přidávali Římané do kalendáře celý přestupný měsíc, který vkládali doprostřed jiného měsíce. Že „obyčejný rok“ podle římského kalendáře byl dlouhý jen 355 dní. Že některé měsíce dostaly své pojmenování podle významných politiků – třeba Augustus, tedy český srpen, připomínal vládu prvního císaře Octaviana Augusta – zatímco jiné se musely spokojit jen s pořadovým číslem (což je docela smutné, ne?).
Ve druhé části sobotního vyučování jsme se podívali na středověké datování, které se tomu dnešnímu příliš nepodobá, a toto datování jsme si i prakticky vyzkoušeli. A nakonec jsme si připomněli, že všechny kalendáře, které kdy lidé používali, měly jedno společné. Ve všech se střídaly všední a sváteční dny: dny obyčejné a dny významné, dny práce a dny odpočinku, dny starostí a dny oslav. Některé opravdu staré svátky slavíme v Evropě dodnes, jiné jsou úplně nové a do našeho kalendáře se dostaly nedávno. Některé svátky slavíme všichni v Evropě společně, jiné jsou právě a pouze naše, české. Nebo portugalské.
A protože nás toto téma zaujalo, domluvili jsme se, že se na svátky a jejich místo nejen v kalendáři, ale především v našem životě, podíváme ještě jednou, až uplyne týden a my se opět setkáme v české škole. Staří Římané by řekli, že se tak stane „VI Calendas Januarii 2777 ab Urbe condita“ (Gabriela)
20. ledna
KALENDÁŘ – Kalendáře! Pozoruhodné časové záznamy, které se už dlouho napříč staletími snaží různými způsoby postihnout rytmus běžících let. A mohou také docela dobře posloužit jako inspirace pro rozšíření slovní zásoby, která souvisí přímo s časem nebo s příběhy, v nichž hraje čas důležitou roli – se zajímavými dějovýni nebo myšlenkovými zápletkami souvisejícími s historií i se současností, s otázkami, které nám při pohledu do kalendáře vytanou na mysli:
Nástěnné kalendáře z různých let se minulou sobotu staly pro všechny účastníky setkání nad kalendářem badatelským prostorem. Zaujalo nás jejich grafické i umělecké zpracování, hledali jsme rozdíly v časových údajích, data našich narozenin, data svátků i památných a významných dnů. Upoutal nás kalendář se starými mapami, objevovali jsme napříč kalendářním rokem spoustu důvodů k údivu, ke zvědavým otázkám i k diskuzi. Každý kalendář přinesl mnoho nových informací a hlavně mnoho příležitostí k obohacení slovní zásoby a zdokonalování mluvené i psané češtiny. (Gabriela)
ČTEME! – Česká knížka se stala naším věrným společníkem. Alespoň v sobotu v české škole to platí určitě! Ukázalo se, že k plánované Noci s Andersenem máme nakročeno velmi nadějně, zájem o četbu se prosadil hned po vstupu do učebny. Každý sáhl po své knize, aby si, než začneme pracovat společně, přečetl aspoň kousek. A hned poté, co jsme prohodili pár zajímavých slov o Hansi Christianu Andersenovi a také o našich oblíbených plyšácích na spaní, následovala četba na pokračování. Moc dobře jsme si pamatovali, co se událo v minulé kapitole, mohli jsme tedy plynule navázat. Hlavní hrdina knihy Cesta do Lumpárie Oskar zase pomýšlel na zlobení a, jak se zdá, už brzy vyrazí se svými oživlými plyšovými hračkami na nečekaný výlet růžovou vzducholodí . Necháme se překvapit. Aby mohl každý z nás samostatně číst, musí se o čtení často pokoušet. Příležitost se nabízí například při čtenářské štafetě. Běžela jako dobře namazaný stroj. I se zpěvem a rytmickým doprovodem. A po příjemném pohybovém relaxu následovala Andersenova pohádka Císařovy nové šaty. Vyžadovala plné soustředění. Děti sledovaly její animovanou verzi a zároveň ověřovaly správnost informací v připraveném pracovním listu. Zkoušely sledovat a komentovat vývoj děje, rozpoznat motivy a povahy jednajících postav, pochopit zápletku i poučení vyplývající z příběhu. Dařilo se. Zase jsme ve čtenářských dovednostech o kousek dál. (Petr)
Proč se dny v týdnu jmenují právě takhle? Odkud se vzaly názvy kalendářních měsíců? Proč se ke stejným datům následujícího roku váží jiné dny? Jak se do kalendářních dnů vměstnají všechna jména? Kdo a kdy vlastně takové členění kalendářního roku vymyslel? Používají se na celém světě stejné kalendáře? Proč se názvy kalendářních měsíců v mnoha zemích podobají, ale Češi jim říkají jinak? Proč je měsíců právě dvanáct? Odkud se vzaly mezinárodní svátky? Proč jsou některé dny v roce významné? Kde je v kalendáři den mých narozenin? Proč se v Portugalsku slaví jiné svátky než v České republice? Proč slaví Češi i Portugalci Den matek, ale Den otců v českém kalendáři chybí? Co všechno se dá z kalendáře zjistit? Kdy vznikl první kalendář?
ČTEME, TVOŘÍME A ZPÍVÁME – Tuto sobotu se už po pár minutách v úvodním kruhu, hned po úspěšném společném pokusu o rekonstrukci pohádky Císařovy nové šaty a po připomenutí českých názvů všech dvanácti měsíců, ukázalo, že nastala ta pravá chvíle pro skupinovou práci. Někdo by nejraději samostatně četl, jiný byl zvědavý, jak bude pokračovat příběh na pokračování, další by se rád zaměřil na popis pracovního postupu papírové skládanky… Proč ne? A tak se na režii průběhu sobotního setkání do značné míry podílely děti. A není spokojenější učitel, než ten, kterého při práci vede dětský zájem. Četba nám poskytuje příležitost setkat se s novými, doposud neznámými českými slovy a zařadit je do aktivní slovní zásoby, četba posiluje schopnost porozumět i obratně se vyjádřit. Komu čtený text prozatím mnoho neprozradí, tomu pomohou obrázky. (Petr)
27. ledna
Ve skupině mladších dětí ke slovu přišly rozečtené knížky, barevné papíry, pastelky i nůžky, provázky a lepicí páska. Vznikaly tradiční čepice, lodě a letadla, papírovými novinkami pro nás byly pokrývka hlavy inspirovaná Minekraftem a papírový čert. Nezahálela ani kytara, když se z pracovního ruchu spontánně vynořila Nohavicova grónská písnička. Ukázalo se, že mezi sebou máme malého nadějného kytaristu a nechybí nám chuť podpořit hudbu rytmickým doprovodem a zpívat. Mezi aktivity, které zaměstnávají převážně hlavu, jsme zařadili pár pohybových her s šátky, aby se i tělo protáhlo, a pak se opět každý podle svých možností vrátil k češtině. Uplatnilo se i psaní – na tabuli se objevilo pár vybraných slov z knížek – těch slov, kterým jsme neporozuměli. Pokročilejším jsme připomněli tvrdé a měkké souhlásky. Na každém kroku se naplňoval cíl pro tento den – číst, psát, zpívat a mluvit česky! (Petr)