Sobotní setkání žáků České školy v Lisabonu bylo v mnohém odlišné od zavedených zvyklostí. Mladší a starší spolužáci pracovali společně. A naše počínání se tentokrát neslo ve znamení příběhů ze zvířecí říše. Ale nejen to. Na úvod jsme se tak trochu vlomili do světa rytmu a hudby a přesvědčili se, že osvojování jazyka (dokonce i tak náročného jazyka, jakým je čeština!) může být až nečekaně zábavné. Jen se toho nesmíte bát! Odstartovali jsme řadou hádanek a rytmizovaným popěvkem o dešti.
Pokusili jsme se pak na místě vytvořit ze svých hlasů originální voice band. A aby to nebylo tak snadné, téma naší hlasové performance jsme vybrali vskutku neotřelé, ale příznačně české i portugalské zároveň. Fotbal! Ne, že bychom přímo útočili a stříleli na branku… i když obrazně vnímáno tomu tak vlastně bylo, ovšem míč nahradilo české slovo a obratné nohy fotbalistů naše vyjadřovací schopnosti. Vybírali jsme slova ze zvoleného tematického okruhu a skládali je do bezvadně šlapajících rytmických frází. Zprvu se mohlo zdát, že téma nelze nijak umělecky uchopit, ale nakonec jsme sami sebe usvědčili z omylu. No posuďte sami, jak krásně lze deklamovat: Fotbal – hrajeme – na hřišti! Fotbalisté – mají – kopačky! Míč – letí – do branky! Gól – gól – gól!!! Ukázalo se, že tato průprava na rytmickou deklamaci náročnějšího textu je pro všechny zábavná i užitečná. Příště se vrhneme na další téma a pak už se můžeme pustit do zpracování bajky.
A protože bajky jsou v poslední době hlavním předmětem zájmu mladších dětí, čtenářsky jsme zdolali příběh o tvrdohlavých kozách, jejichž tragické setkání na úzké lávce jsme si také hned vyzkoušeli.
Tím ale nevšední sobotní zážitky zdaleka neskončily. Ke slovu přišel pohybový relax následovaný individuální podporou češtiny a samostatným čtením. Nejstarší skupinka se oddělila a zaměřila svou pozornost na další známou bajku O lišce a čápovi. Ano, mám na mysli ono známé vypravování o nešťastném konci jednoho přátelství. Svou roli v něm hrají sladká kaše, hustá polévka, mělký talíř a hluboký úzký džbán. Jistě jste ji už také někdy četli nebo slyšeli. Mladší děti ji už dříve úspěšně dramatizovaly. Krátký příběh nás poučil o tom, že nebereme-li na sebe vzájemně ohled a provádíme-li si dokonce naschvály, nejen že zůstaneme o hladu, ale přijdeme i o mnohem důležitější věci. Například o přátele.
Povídání o lišce a čápovi nás možná trochu rozesmutnilo, přesto nám dobře posloužilo jako odrazový můstek pro rozšíření slovní zásoby a procvičování přídavných jmen a jejich pravopisu. A touto „gramatickou desetiminutovkou“ naše sobotní setkání skončilo. A skončilo i krátké odbočení od hlavního tématu, jemuž se na jaře nejstarší děti v české škole věnují a jímž je povídání o počátcích českých dějin. Vzpomínáte? Praotec Čech, soudce Krok, hora Říp, Kazi, Teta, Libuše? Tak k těm se ti pokročilejší vrátí už za týden!