Cesta do (českého) pravěku

Pohledem rodáka z Pyrenejského poloostrova by mohly vypadat dávné dějiny Čech a Moravy, jak jen to říct, možná poněkud, maličko… ehm, řekněme méně zajímavě. Mohly by. Aby se tak ale nestalo, v sobotu jsme se v naší malé skupině nejstarších a nejpokročilejších studentů České školy v Lisabonu podívat té naší, české a moravské pradávné historii tak trochu na zoubek. A zjistili jsme, že i v české kotlině a moravských úvalech se v minulosti odehrálo leccos pozoruhodného.

Svůj výlet pravěkými dějinami jsme, jak jinak, zahájili návštěvou v tábořišti lovců mamutů. Pak jsme přeskočili mnoho tisíciletí a zastavili se na okamžik mezi neolitickými zemědělci. Prozkoumali jsme i sídliště prvních výrobců mědi, bronzu a železa. Průvodkyni nám na naší cestě dělala pozoruhodná a neobyčejná historická publikace české spisovatelky a výtvarnice Lucie Seifertové, nazvaná příznačně „Dějiny udatného českého národa“. Knížka, skládaná jako několikametrové leporelo, nás v komiksové podobě a tedy vtipně a stručně, s humornou nadsázkou a přitom odborně a fakticky správně seznámila se základními informacemi o dějinách Čech, s nejdůležitějšími událostmi, se změnami přírodních podmínek a klimatu, s vývojem technologií, s formováním státu, s osudy dynastií, s kulturním rozvojem, s událostmi mírovými i válečnými, radostnými i tragickými, tak jak se v dějinách našich zemí střídaly a měnily od poslední doby ledové až do samého konce 20. století.

Díky paní Seifertové jsme se seznámili i s prvními historicky známými obyvateli Čech a Moravy, keltskými Bóji či germánskými Langobardy, pozdravili jsme se s římskými legionáři, až jsme nakonec v samém srdci Čech přivítali naše vzdálené slovanské prapředky. A právě u nich jsme se zastavili blíž. Zjistili jsme totiž, že ověřené a vědecký správné informace o pronikání Slovanů do Čech vypadají docela jinak než romantické „Staré pověsti české“, o kterých jsme už to či ono slyšeli dřív.

Kde je tedy praotec Čech? Kde jeho pozoruhodné dcery? Kde zůstal Přemysl Oráč, kam se ztratil udatný Bivoj, kudy bloudí zamilovaný Ctirad? To byly nové otázky, na které jsme se rozhodli hledat odpověď. Ale tuto sobotu už jsme to nestihli. Nechali jsme si tedy své pátrání na příště, stejně jako další „vážné“ historické bádání. Vždyť jsme s ním teprve na začátku: v leporelu Lucie Seifertové je před námi ještě několik dlouhých metrů plných starých příběhů. (Gabriela)