Po úvodní zahřívací deklamační etudě na téma „volný čas“ se tuto sobotu děti České školy v Lisabonu vrátily k tématu bajky Páv a jeřáb. Skupiny starších i mladších žáků se zamýšlely nad tím, zda šaty dělají člověka, a oblečení posloužilo i k dalším aktivitám.
Nejstarší studenti se pustili do místy veselého, místy vážně laděného bádání v oblasti oděvů, oblékání a módy. Občas bez zaváhání, občas s nemalým překvapením objevovali souvislosti mezi oblékáním a geografií, oblékáním a historií, oblékáním a klimatologií, oblékáním a meteorologií, oblékáním a matematikou, oblékáním a biologií, oblékáním a chemií, oblékáním a společenskými vědami, oblékáním a uměním, oblékáním a estetikou… Bavlna, vlna, hedvábí, len! Nic nám nezůstalo utajeno. Nové informace, nová vyjádření, nová česká slova.
Na základě zlidovělého sloganu Osvobozeného divadla jsme hledali a nacházeli pozoruhodné vztahy mezi oděvem a důvěryhodností, oděvem a společenským postavením, oděvem a profesí, oděvem a sebevědomím, oděvem a sebeúctou, oděvem a svobodou, oděvem a nečestným jednáním, oděvem a zradou…
Pak se z nás stali módní designéři. Pokusili jsme se navrhnout a prodat svůj vlastní oděvní projekt. Vyklubaly se z toho šaty pro Kleopatru, jednodílné závodní plavky, rekreační plavky se zabudovaným záchranným kruhem i chytré multifunkční svatební šaty, které mění barvu podle nálady nevěsty.
Mladší žáci diskutovali o vhodnosti různých oděvů k rozdílným příležitostem, nakreslili a popsaly části oblečení a hádali povolání podle pracovních oděvů a vykonávaných činností.
Nakonec jsme si s Janem Werichem všichni zazpívali o tom, že „je to pravda odvěká, šaty dělaj člověka“, ale také, že „dokavaď jsme nahatý, od hlavy až po paty, nikdo neví, kdo je chudý a kdo je bohatý“. (Petr a Anička)