Štítek: Česká škola v Lisabonu

Nejstarší studenti české školy v Lisabonu navázali minulou sobotu 30. září na jedno z témat, jemuž jsme se věnovali již v minulosti: na téma „Potopy světa“.
Připomněli jsme si, že tento motiv byl zaznamenán nejen v Eposu o Gilgamešovi, kde jsme jej potkali poprvé, ale vyskytuje se v rozmanitých podobách v mnoha bájích a mýtech celého světa, kde má ale různé významy.
Děti se postupně rozpomněly na mnohé podrobnosti, které již o starozákonním vypravování o praotci Noemovi, strašlivé potopě či stavbě záchranné lodi znaly. Pokud jsme společně narazili na nejasnost, například co je vlastně archa či kde přesně leží hora Arrarat, podařilo se nám tyto malé „záhady“ zdárně rozluštit. Náročnější úlohy, například spočítat množství zvířecích druhů, které na záchranném plavidle trávily nedobrovolně čas potopy, si zvídaví jedinci (že, Gabrieli) odnesli domů jako dobrovolný samostatný úkol. Zároveň jsme si procvičili některé náročnější mluvnické jevy: připomněli jsme si, co jsou to synonyma a antonyma, a zopakovali jsme si základní principy tvorby slov v češtině.
V závěru sobotního vyučování jsme si na příkladu drobné epizody s holubicí, která Noemovi přinesla šťastnou zprávu o objevení suché země, ukázali, jak i tisíc let starý příběh dokáže zůstat přes propast času stále živý a srozumitelný.

Za tým České školy v Lisabonu
Gabriela

Tentokrát jsme se se školkovými dětmi zaměřili na poznávání a správné pojmenování barev. Děti se po krátké rozcvičce doslova vrhly na LEGO kostky a začaly tvořit barevné stavby. Pro nejmenší děti bylo velkou motivací postavit si barevný komín, starší děti si vylosovaly plánek stavby a nadšeně tvořily podle zadání. Ve druhé části programu děti kreslily akvarelovými pastelkami dle vlastní fantazie. Práci jsme si zpříjemnili poslechem a zpěvem lidových písniček. Na závĕr jsme se rozloučili říkankou s pohybem.

Za tým České školy v Lisabonu
Kamila Kyjanková

Poslední zářijové setkání jsme s dětmi zahájili poslechem a zpěvem známé písničky Září od Uhlíře a Svěráka. Povídali jsme si o měsících v roce a změnách počasí, které s jejich střídáním přicházejí. A u zpívání a přírody jsme zůstali i po zbytek programu – čekala nás dynamická hra v podobě šifrování, která všechny držela v napětí po celé dopoledne. Děti totiž postupně řešily dílčí úkoly v podobě křížovky, osmisměrky či dokonce diktátu, které na sebe navazovaly a vedly je slovo po slově až k odhalení názvu další písničky. Skladbu Žeru naši planetu od Pokáče jsme si nejen poslechli, ale na konci setkání i zazpívali společně s kytarovým doprovodem a s pomocí starších žáků. Ještě předtím jsme ale stihli prodiskutovat různá témata spojená s ochranou přírody, která text písničky otevřel.

Ekologické šifrování pokračovalo po přestávce i při venkovních aktivitách – děti čekala odpadková stezka a došlo i na třídění vybraných předmětů do správných kontejnerů. Při každém úkolu byla opět klíčová spolupráce a společné zapisování číselných údajů, které z jednotlivých činností vyplývaly. Po velkých počtech jsme se konečně dozvěděli jméno další písničky – tentokrát šlo o Ekosong. U jeho poslechu jsme potrénovali pravopis vybraných slov, která bylo třeba doplnit na příslušná místa v textu. Ačkoliv je většinou psaní činnost velmi neoblíbená, díky chytlavé melodii se jí všichni zhostili s neobvyklým zápalem. Na samém konci setkání jsme spojili síly se staršími žáky, kteří nás ve zpěvu podpořili a předvedli také, jaké písně se naučili oni. A i když by se takový program mohl zdát náročný na hlasivky, mnozí z nás si ještě při odchodu broukali nové nápěvy…

Za tým České školy v Lisabonu
stážistka Terka