Na úvod sobotního dopoledne jsme s nejmenšími dětmi dali prostor krátké rozcvičce, kterou nás provázely známé říkanky. Ruce jsme si protáhli s bramborou, co se kutálela ze dvora a nohy jsme procvičili s říkankou Když já se vytáhnu. Nechybĕly ani další oblíbené říkanky.
Pozdĕji jsme velkou část našeho setkání vĕnovali klasické pohádce Boudo, budko, jejíž dĕj je pro předškolní dĕti dobře srozumitelný a vybízí k velkému množství dalších aktivit.
Přestože se masopustní období přiblížilo ke svému konci, v České škole jsme se u nĕj ještĕ na chvíli zastavili. Ti nejmenší by si jistĕ nechtĕli nechat ujít období veselení, karnevalových masek a hodování. Sobotní dopoledne jsme tak vyplnili hrami s nafouknutými balónky, kterými si dĕti nejprve mezi sebou pinkaly a pozdĕji s balónky mezi koleny přeskákaly krátkou trasu. Následovala hra se lžícemi a pingpongovými míčky, ta nĕkteré dĕti nadchla tak, že by s míčkem na lžíci prošly snad celý areál univerzity. Bĕhem našeho setkání si dĕti také zazpívaly písničku Kalamajka mik, mik, mik a jnaučily se jednoduché taneční kroky. Pro klučičí část třídy jsme museli brzy vymĕnit tanec za divočejší aktivitu, a tou byla hra Židličky.
Pokračovat ve čtení „Masopustní dopoledne“